Mechanické tužky Montblanc vynikají svou propracovaností do posledního detailu. Každá tužka nese typický
znak Montblanc - plovoucí bílou hvězdu.
Stejně jako všechna pera Montblanc, také každá mikrotužka má své individuální sériové číslo, které je umístěno na klipu tužky.
Zobrazit více
Předchůdcem tužky bylo olověné pisátko. Vznik tužky byl ovlivněn nálezem přírodního grafitu (tuhy) nedaleko Borrowdale v Anglii v roce 1564, když bouře vyvrátila dub. Objevený materiál byl nazván "plumbago" - imitace olova, název grafit mu dal teprve roku 1779 švédský chemik K. W. Scheele - z řeckého výrazu pro psaní.
Místní pastýři využívali tuhy ke značení svých stád. Tuha však velmi špinila. Proto byla rozřezávána na čtvercové destičky a ovazována provázkem nebo zapouzdřena dřevem. První ručně vyráběné tužky, které vypadaly tak, jak je známe dnes, byly tzv. "crayons d'Angleterre" právě z Borrowdalské tuhy.
Dřevěná tužka postupně dosáhla své dokonalosti. Nicméně udržování ostrého hrotu při jejím celodenním používání není jednoduchá záležitost, a tak se postupně začaly objevovat různé konstrukce mechanických tužek. Nakonec se konstrukční uspořádání ustálilo na kovové kleštině zajišťující posuv a držení tuhy (nejčastěji o průměru 2 mm) v kovovém či umělohmotném pouzdře sloužícímu k držení tuhy. Tyto tužky bývají zároveň opatřeny hrotítkem. Nejmladší "odrůdou" mechanických tužek jsou tzv. mikrotužky. Od klasických mechanických tužek se liší tím, že používají slabší tuhy (např. 0,5 nebo 0,7 mm). Z tohoto důvodu je mechanismus, který posouvá a drží tuhu (kleština) skrytý uvnitř tužky a ven vyčnívá pouze vodicí trubička. Tyto tužky jsou vhodné zejména pro techniky, neboť umožňují kreslení ostrých čar a nevyžadují ostření. Práce s nimi je však náročnější, neboť slabá tuha se při větším tlaku snadno láme.