Před více než 50 lety soupeřily firmy o to, komu se jako prvnímu na světě podaří vyrobit hodinky s automatickým chronografem.
Hlavními soupeři tenkrát byly firmy, jež jsou známé dodnes - Heuer-Leonidas, Breitling, Buren-Hamilton, Dubois-Dépraz, Zenith, Seiko.
U zrodu milníku byla celá řada důležitých lidí, avšak pojďme si společně něco povědět o tom příběhu…
Zleva: Jack Heuer, Niki Lauda, Clay Regazzoni
Psal se rok 1969, přesněji pak 10. ledna. Vypadalo to jako každé jiné ráno, kdy u snídaně a kávy zakladatel Heueru, pan Jack Heuer, četl noviny. Jednalo se o krátký článek se zmínkou o tom, že konkurenční firma Zenith vyrobila první automatický chronograf El Primero. Jack Heuer upustil kávu a snažil se vstřebat ten pocit lítosti, křivdy a neúspěchu. Hlavně byla to vůbec pravda? Společnost Heuer pod jeho vedením na tomto projektu pracovala více než 3 roky a vše probíhalo pod velkým časovým stresem, ale hlavně pod absolutním tajemstvím. Vše bylo naplánováno na 3. března roku 1969, kdy měl být kalibr 11 představen.
Tento příběh je jeden z nejvíce fascinujících příběhů v moderním hodinářském průmyslu.
Stalo se to v roce, který, stejně jako celé předchozí desetiletí, byl charakterizován technickým pokrokem a hlubokými sociálními změnami, včetně prvního přistání s posádkou na Měsíci, prvního letu tryskového letounu Boeing 747.
Celé desetiletí bylo krásnou ukázkou ekonomického rozmachu ve všech oblastech, ale zejména pak v automobilovém průmyslu. Z montážních linek sjížděla auta s obrovskými objemy, kde dnešní zarytí ekologové musí jen nechápavě kroutit hlavou. Byla to tenkrát nádherná a úžasná doba. Závody tenkrát byly o umu jezdce, ne jako dnešní piloti F1, kdy rozhoduje technika a finanční prostředky jednotlivých stájí.
Gerd-Rüdiger Lang byl tehdejší zaměstnanec a hodinář firmy Heuer, ten řekl: „Automatický chronograf byl největším horologickým vynálezem 20. století, který jinak v této oblasti nepřinesl nic skutečně průkopnického. Švýcarští výrobci chronografů doufali, že jim to umožní přístup na nové trhy a bude jim sloužit jako inovativní bestseller podporující prodej - pokud by ho mohli spustit před společností Omega, která tehdy vedla trh chronografů.“
Gerd-Rüdiger Lang
Vraťme se však na úvod, kdy se Jack Heuer z novin dozvídá, že Zenith vyhrál tento závod.
Víme, že firma Zenith začala vyvíjet samonatahovací chronografy v roce 1962 a měli ambice k 100. výročí firmy představit první automatický chronograf, nyní už víme, že to byl smělý plán, ale zůstalo pouze u přání, trvalo to ještě další 4 roky.
Projekt 99
Project 99 byl kód označení projektu, na kterém se podílely firmy Heuer - Leonidas, Breitling a Buren – Hamilton. Řízení tohoto slavného kruhu předcházela žádost vysoce specializovaného designéra hnutí a skutečného specialisty, Géralda Duboise, který řídil technické oddělení v Dépraz & Cie. To bylo založeno v roce 1901 a sídlilo v Le Lieu ve Vallée de Joux. Tato společnost se zařadila mezi největší dodavatele chronografů a vděčila za svou pověst mnoha vývojům v oboru, včetně mechanismu sloupových kol a prvního nastavitelného modulu chronografu (Caliber 48), který debutoval v roce 1937. Gérald Dubois byl vnukem zakladatele společnosti a dlouho se zasazoval o vývoj automatického chronografu.
Obálka časopisu Swiss Watch and Jewelry - nr.2 1969
Gérald Dubois kontaktoval Willy Breitlinga v roce 1965. Ten se pro projekt okamžitě nadchl. Duo požádalo Jacka Heuera, generálního ředitele Heuer-Leonidase, aby se k nim připojil. Heuer souhlasil, protože sdílel jejich přesvědčení, že budoucnost patří automatickému chronografu. Čtvrtým členem skupiny byla značka Buren, výrobce hnutí, který získal americkou značku Hamilton v roce 1966. Téhož roku, poté, co byly náklady smluvně přiděleny a byly udělena patentová práva, uskupení zahájilo vývoj, který proběhl v tajnosti. Gerd-Rüdiger Lang, který vstoupil do společnosti Heuer jako hodinář v roce 1968, si vzpomíná, že nikdo z personálu neměl sebemenší potíž s tajným projektem.
Hlavně díky této spolupráci vznikl legendární kalibr 11, který měl označení na hodinkách Breitling Chrono-Matic, ciferníky značky Heuer měly nápis Chronomatic.
Heuer cal.11
Projekt s označením 6139
V tomto příběhu bychom neměli zapomenout na značku, která má rovněž obrovskou historii, značku, na kterou se spousta lidí stále dívá s určitým odstupem, ale jedno se musí uznat, že je to špičková hodinářská firma. Podle mého názoru vizionářská značka a do jisté míry učitel pro všechny ostatní značky – řeč je o Seiku. Seiko totiž rovněž spustilo svůj projekt s označením 6139.
Seiko 6139
Mezitím se stala značka oficiální časomírou na OH v Tokiu a především v roce 1969 spustila revoluci s produkcí bateriových hodinek, to už bych ale mohl vyprávět zase jiný příběh.
Všichni tři konkurenti se snažili dosáhnout stejného cíle, ale každý sledoval svůj vlastní technický přístup. Magické číslo 36 000 vstoupilo do hry u Zenithu. Toto číslo nepotřebuje žádné vysvětlení mezi nadšenci chronografů, kteří dobře vědí, že určuje počet kmitů za hodinu.
Hodinky Zenith
Mnoho velkých výrobců hodinek následně vybavilo hodinky chronografem Zenithovým mistrovským dílem. Pravděpodobně nejznámějším příkladem je Cosmograph Daytona: Rolex začal používat upravenou verzi do svých chronografů v roce 1987. To transformovalo Daytonu na samonatahovací chronograf. Daytona Rolex používal strojek El Primero až do roku 2000, i když se sníženou frekvencí pouze 28 800 hodinových kmitů a vyvažovacím kolem vybaveným šrouby Microstella. Na El Primero se také spoléhaly další značky, včetně Bulgari, Daniel Roth a Ebel.
Přelomový rok 1969
Psal se 10. leden 1969. V tento den byla oznámena tisková zpráva společnosti Zenith: „Předností této vynikající tvorby je, že celý švýcarský průmysl hodinek září na hlavních světových trzích, kde konkurence stále roste.“ Jack Heuer svolal snídani, aby se rozhodl, jak pokračovat. Partneři souhlasili s tím, že se budou držet svého plánu současných tiskových konferencí v Ženevě a New Yorku 3. března 1969 za přítomnosti Jacka Heuera, Willyho Breitlinga a Hanse Kochera byl světovým novinářům slavnostně předán Caliber 11 Chrono-Matic. Podle jejich nadšené reakce se reportéři očividně neobtěžovali tím, že project 99 překročil cílovou čáru téměř dva měsíce po svém archivním soupeři. Gérald F. Bauer, prezident Federace švýcarského hodinářského průmyslu (FH), zahájil akci v Ženevě v 17 hodin místního času. Pochválil technické mistrovské dílo a zdůraznil týmového ducha, který umožnil „uvést na trh tento nový vysoce výkonný produkt pro švýcarský průmysl hodinek“. Heuer připravil odpovědi na otázky týkající se Zenith El Primera, ale byl překvapen, že se ho novináři neptají. Na simultánní tiskové konferenci na Manhattanu, která začala v 11 hodin východního času, se rovněž zúčastnili významní zástupci švýcarského průmyslu, včetně prezidenta amerického ministerstva zahraničí švýcarského hodinářského průmyslu a švýcarského generálního konzula v New Yorku. Mezinárodní vydání časopisu Journal suisse d'horlogerie et de bijouterie zasvětilo svou přední stránku a šestnáctistránkový dodatek k této události. Nadpis časopisu prohlásil: "Tři švýcarské společnosti pracovaly za zavřenými dveřmi a spustily hodinky, které ve skutečnosti neexistují: automatický chronograf." Willy Breitling zdůraznil důležitost inovací pro průmysl obecně a zejména pro společnost, kterou jeho dědeček založil sdělením: „Některé fáze vývoje značky jsou rozhodující pro její budoucnost. Dnes jsme svědky události velkého významu a jsem si jist, že si uvědomujete, že je to pro nás zdroj velké radosti. “
Každý člen projektu „Project 99“ vybral své nejprodávanější hodinky s nápisem Chrono-Matic. Breitling měl model Navitimer a Chronomat; Heuer dal Caliber 11 dovnitř Carrery, Autavia a nového Monaca. Monaco vyzařovalo nový směr nejen svým moderním strojkem, ale také prvním vodotěsným čtvercovým pouzdrem na světě. Hamilton uvedl na trh elegantní Hamilton Chrono-Matic s legendárním číselníkem „panda“, který je dnes k dispozici v téměř identickém vzhledu. Nezaměnitelnou vlastností všech těchto modelů byla koruna na levé straně pouzdra, kde se ukázalo, že tento automatický chronograf již nepotřebuje ruční natahování.
Ukázky hodinek s chronografem
Všechny značky v konsorciu představily inovaci v březnu 1969 v Basileji. Jack Heuer obdržel kompliment od nečekaného zdroje: Shoji Hattori, prezident Seiko, navštívil Heuer ve stánku a blahopřál mu k jeho technickému průlomu. Heuer řekl: „Přirozeně jsem byl velmi polichocen. Ale pan Hattori nevyzradil ani sebemenší náznak, že Seiko na veletrhu ukazoval 6139. “ Jack Heuer následně vyjádřil obdiv k „poměrně chytré produktové strategii Seiko“. Před mezinárodním uvedením nových hodinek jej výrobce obvykle testuje nejprve na domácím trhu, aby vyřešil všechny zbývající problémy. Podle Jacka Heuera japonská společnost přinesla prodej produktu Heueru téměř o několik let později na americkém trhu, což bylo zklamání, které připsal také nepříznivému směnnému kurzu. Heuer přesto ukončil finanční rok 1969 rekordními výsledky: díky Caliber 11 Chrono-Matic zvýšila značka prodej o 34 procent. Původní strojky byly vyráběny až do roku 1970 a poté se dále vyvíjely na cal. 12.
Kdo tedy ve skutečnosti vyvinul první automatický chronograf. Na to nelze jednoznačně odpovědět. Jisté je, že každá značka dosáhla svého vlastního úspěchu. Zatímco první prototyp El Primero byl představen na začátku roku 1969, Breitling, Hamilton a Heuer jejich vývoj neuvedli a světlo světa spatřily až o tři měsíce později, ale byli schopni představit největší počet fungujících prototypů na Mustermesse v Basileji. V květnu téhož historického roku mělo Seiko premiéru svých prvních samonatahovacích hodinek s chronografem. Můžeme tedy říci, že jednu z nejpodstatnějších hodinářských komplikací firmy dokázaly vyrobit v roce 1969 a co je ještě důležitější, že téměř každý z modelů můžete zakoupit v reedici u nás v obchodě a pyšnit se jim na zápěstí a být součástí této historické události…
Zdroje:
