Třicátá léta 20. století byla dobou značného industriálního rozmachu. Jedním z oborů, který zažíval obrovský růst, byl automobilový průmysl. Auta na amerických a evropských cestách a silnicích již tehdy nebyla nic nového, ale teprve na začátku 30. let přišla doba, kdy si konstruktéři automobilů uvědomili, že zůstali pozadu za moderní architekturou a průmyslovým design. Kontrast mezi strohými liniemi funkcionalistických domů a auty, která vypadají jako bryčky s motory, musel skončit. Přišla doba aerodynamická!
Proudnicové tvary ale nespadly jen tak z nebe. I když vlastně tak trochu ano, protože výrobci letadel a vzducholodí již nějaký čas věděli, že obtékavé tvary čelí menšímu odporu vzduchu a tudíž se pohybují rychleji a za méně vynaložené energie. Jedním z průkopníků vědeckého zkoumání aerodynamiky byl vizionářský konstruktér maďarského původu Paul Jaray, který svou pracovní kariéru začal právě u společnosti Zeppelin, kde sehrál ústřední roli při hledání ideálního tvaru vzducholodí. Jarayova česká stopa začíná již před 1. světovou válkou, kdy pracoval jako asistent na Vysoké škole technické v Praze.
V Československu se však centrem aerodynamiky nestala Praha, ani žádné jiné velkoměsto, nýbrž severomoravská Kopřivnice, kde již od sklonku 19. století pracoval nadaný konstruktér Hans Ledwinka. Ten měl na prahu doby aerodynamické za sebou již několik inženýrských úspěchů, zejména technické řešení automobilového podvozku v podobě páteřového rámu s výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeným motorem. Ledwinka na začátku 30. let přizval ke spolupráci Jaraye a začali spolu vymýšlet automobil pro novou dobu. Po několika prototypech se na jejich rýsovacích prknech zrodil automobil, jaký svět ještě neviděl: aerodynamická Tatra T77, historicky první sériově vyráběný automobil s proudnicovou karoserií. Vozidlo bylo představeno veřejnosti v roce 1934 a dobová kreslená reklama vysvětlovala výhody aerodynamického tvaru tak, že se na něm "zlý vítr" nemá čeho držet.
Po modelu T77 ještě přišly do začátku 2. světové války modely T87 a T97, na které pak po válce navázal Tatraplan. Tatru T87 proslavili legendární čeští cestovatelé Hanzelka & Zikmund, kteří s ní mezi lety 1947 a 1950 projeli Afriku a Jižní Ameriku.
A jak to tedy bylo s broukem? Víme, že Ferdinand Porsche Ledwinkovi i Jarayovi koukal pod ruce. S Ledwinkou se dokonce znali a konzultovali spolu některé detaily řešení. Existuje fotografie, na které je Ledwinka s Porschem a slavnou českou automobilovou závodnicí Eliškou Junkovou. Porscheho návrhy vozu KdF-Wagen, který později vešel do obecného povědomí jako Volkswagen brouk, zjevně čerpaly z Ledwinkových a Jarayových Tater a to nejenom po stránce estetické, ale i po stránce konstrukční, protože jsou také postaveny na podvozcích s páteřovým rámem, kyvadlovými polonápravami a vzadu umístěným, vzduchem chlazeným motorem. Tatra se připravovala na Volkswagen podat za krádež designu žalobu, ale obsazení Československa hitlerovským Německem tomu učinilo přítrž. Původní majitelé Tatrovky, rodina Ringhofferů, se však nakonec alespoň nějaké spravedlnosti dočkali, když se s nimi v 60. letech Volkswagen mimosoudně vyrovnal. Prostě o tom není pochyb: TATRA BYLA PRVNÍ!
Kamenná prodejna
Vodotěsnost
